Fotograf/ka roku
Lena Knappová
Víceméně kterékoliv z velkých jmen módní fotografie kdysi nabízelo spontánní a přirozenou alternativu k vyumělkovanosti a strnulosti. I Cecil Beaton, připomíná Geoff Dyer, chtěl „uniknout z té snobské elegance“, Irving Penn se cítil jako „pouliční divoch obklopený sofistikovanými“, o odhalování lesku a bídy modelingu Corinne Day a chlupaté zadnici Jürgena Tellera ani nemluvě. Lena Knappová, mezi Paříží a Prahou působící slovenská fotografka a kreativní ředitelka (za její prací v časopisech Circ a Blue Paper, které vede, je mnohem víc konceptuálního uvažování než jen fotografování), je z těch, kdo prvek (kontrolované) živelnosti přinášejí do módní fotografie z trojúhelníku móda-dokument-r’n’r. Tedy plodné výměny mezi ušlechtilou chudinou na lopatkách a pózováním alfa brandů hýbajících globální ekonomikou. „Squatujeme mainstream / mainstream squatuje nás.“ V takové hře s autenticitou umělost sice zůstává a smyslem je pořád generovat styl, ale o výjimečnosti Knappové svědčí jistá diskvalifikace téhle účelnosti. Není vždy potřeba vědět, komu ty práce slouží a zda vůbec – jedině snad posedlosti Knappové jako kyberpunkové hrdince, osamělé vlčici pohybující se ve škvírách, zběhlé nájemné vražedkyni s vlastní agendou. Podmanivý tok jakoby kradených, pirátských obrazů se dotýká meziprostorů a nejasných spojení, kde uvolňujícím způsobem mizí očividný cíl a zůstává příznačné chvění mezi anonymitou a slávou, melancholií a vlnami frenetické energie a radosti z obrazů, charakterů, dění, designu. Její backstage se většinou přimyká k romantickým odkazům na staré (křesťanské) mistry, ale taky dokáže vypadat jako halucinační průlet z POV masakru, nabraný stalkerem nebo módním SWAT teamem s vrávoravým steadycamem, přestřeleným symbolickým kapitálem luxusních značek a hvězd. Jsou to práce o lásce k nepotřebné kráse, a pokud jsou to zločiny, pak z vášně, z mezidruhového křížení, poháněné závratí z nekonečných sémantických převisů. V jednom Insta postu se potkává průjezd dýmovnicemi za Palais de Tokyo na sdíleném skútru s nutnými Lady Di konotacemi (+security/přehlídka/demo) za zpěvu Total Eclipse of the Heart, smart selfie s černými brýlemi, selfie s (projektovanými) kruhy pod očima, ručně načmáraná zákulisní cedule „look up“ a vděčné pokývnutí směrem ke Cate Blanchett vystupující z auta s profesionálně umělým úsměvem, obklopené nervózními bodyguardy, žádostivými fans a netečným personálem. Knappová není ani jedno: „Surviving another fashion week (…) painful, but great (…) Every time it’s done, my feelings are mixed but I’m happy.“
Michal Nanoru