CGD

Michaela Kukovičová nepatří k autorům, kteří by chrlili knihy jako na běžícím páse. Velkou část svého času investuje do pedagogických a organizačních aktivit, bez nichž by česká ilustrátorská scéna nebyla, jaká je. O to větší událostí ovšem je, když spatří světlo světa v jednom roce hned dvě knihy s jejími ilustracemi. Hned zkraje roku vyšel autorský bilderbuch pro děti s názvem Dívej, ulice!, na podzim potom kreslený deník Kniha roku, na níž se o autorství dělí s Magdalenou Rutovou.

První z nich je útlým vizuálním liebesbriefem drobným obchůdkům, které pod tlakem dalších rostoucích a megalomanských nákupních center z ulic českých měst v posledních letech stále rychleji mizí. Některé jsou nejspíš zcela smyšlené, jiné mají reálný předobraz, jako například obchod GUMA, který až do pandemie sídlil v pražské Ječné ulici. Kresba je plná detailů, mikropříběhů a drobných vtipů, skrze které autorka s nápaditostí a hravostí podněcuje imaginaci dětských čtenářů, pobízí k dialogům s těmi, kdo jim předčítají, sází semínka nových příběhů, jejichž další rozvíjení je už na čtenářstvu. S lehkostí a nevtíravým humorem se jí daří to, co oceňujeme na nejlepších obrázkových knihách ze světa – dětskému publiku nabízí barvitý svět s neokoukanou poetikou a spoustou podnětů pro vlastní imaginaci. Krom toho v knize Michaela Kukovičová v plné míře uplatňuje svůj vynikající pozorovací talent přetavený do množství detailů, textur a nikdy se neopakujícího character designu postav.

Sedmisetstránkový deník Kniha roku je mnohem syrovějším dílem. Obě autorky nás v ní pouštějí nejen do vlastních ilustrátorských kuchyní, ale také do těch skutečných. Velmi intimní a ironicky vtipné vyprávění o každodenních radostech a strastech, humorné drobněnky naplavené pěnou dní, zachycuje Michaela Kukovičová velmi nepřikrášleně. Kresby v sobě mají to nejlepší, co ke skicování patří – dávku hledačství, radost z pozorování, zkoušení, omyly, zkratky, ryzost. Místy jsou kreslířsky rafinované, jinde naivní – mezi bravurou a úspornou antiestetikou se autorka pohybuje s noblesou a nadhledem.

Ač má každá z knih značně jiný charakter, rozsah i cílovou skupinu, spojuje je jemný ironický humor, cit pro detail a živá, citlivá a hravá linka. Michaela Kukovičová se neopakuje, neustále přichází s něčím novým. V její kresbě je cítit radost z hledání nových forem a expresí; radost zjevně snadno přenosná na čtenáře a diváky, soudě podle ohlasů, kterých se oběma knihám po vydání dostalo.

Barbora Müllerová