CGD23

Méně, ale lépe. Možná to měl na mysli slovenský návrhář žijící v Praze Boris Král’, když v intimní a lehce dekadentní statické prezentaci představil svou kolekci večerních šatů. Nelze ji úplně označit za jeho návrat na místní módní scénu, protože jednak se, kromě pár studentských prezentací a malých projektů, není k čemu vracet, a zároveň proto, že se jednalo o vykročení zcela novým směrem. Léta strávená prací pro jiné návrháře jako modelář, konstruktér střihů a krejčí Borisovi pomohla utřídit myšlenky a formulovat kdo je, co chce říct a kde leží úrodné pole pro jeho módní vyjadřování a estetiku. Stal se jím, ne úplně překvapivě, oděv pro zvláštní příležitost. Tedy typická salonní móda šitá na zakázku. Není to jednoduchá disciplína a rozhodně v ní těžko budeme hledat silné a výrazné autory. Někoho, kdo by přesáhl konfekční rozměry, a přenesl je nad rámec elegance k abstraktnějším oděvním formám. Více než o talent zde totiž jde o dobré a poctivé řemeslo. A právě tady leží kámen úrazu. Kolik dalších hezkých šatů ještě potřebujeme? A bude příběh, který vypráví, stačit? Prvky návratu spolu s velkým elánem a energií v novém začátku vlastního módního salonu způsobily, že se Borisovi Kráľovi podařilo okouzlit a zaujmout. Vrátil se ke svým dětským snům, vytáhl skicy ze střední školy, které se nikdy nestaly skutečnými modely, a redefinoval naivní pohled na své retro múzy. Zvládl prezentaci a dokázal, že je kultivovaný a definovaný autor. Je cítit nostalgie po tom, jak mají vypadat glamour šaty, touha po prudké eleganci a šustění spodniček. Otázkou je, co bude dál. Bude stačit dále pracovat s nostalgií a dobrým řemeslem? Nebo dokáže vstoupit do vyšší kategorie, kterou lze označit DCE (Deconstructed Classic Elegance)? Ambice tady jsou.

Jan Králíček