CGD

Zin Lawrence of Arabia Chapter 3, který v reprintu vydalo nakladatelství Fake Fake Fake, je převyprávěním jedné scény filmu Davida Leana, překročení pouště Nafúd. Slovo překročení ve všech jeho možných významech můžeme aplikovat na většinu prací, které Lucie v posledních letech vytvořila.

Obě díla za které je Lucie letos nominovaná překračují svým významem většinu zaznamenaného. V autorské knize Dentro Da Tenda (vydáno portugalským nakladatelstvím Planeta Tangerina), dva sourozenci po sto dnech putování dorazí do nové země, postaví stan a nastane noc. Sourozenci překročili do neznáma a nezbývá jim než nalézt, ne ani tak cestu zpět, jako spíše výhody toho nebýt sám. To vše v nové krajině. Kniha je nejen bravurním vyprávěním, které podporuje bohatá výtvarná rozmanitost, ale především originálním zobrazením nových přírodních světů. Vrcholná ukázka citlivosti a empatie, tak příznačná na vše to překračování.

Podchod v Jinonicích v Praze 5 je místo přímo určené k překročení, zároveň místo kde se nechcete moc zdržovat. Díky angažovanosti umělecké organizace PRAHO! project se Lucie stala výtvarnou autorkou projektu We Should Have a Talk, který se věnuje vnímání emancipace, feminismu a inkluze. Znovu překročení, tentokráte toho, jak můžeme tato témata vnímat. Ilustrace jdou v tom nejlepším smyslu naproti procházejícím, místo je najednou až nekonečné, nechce se vám opouštět prostor podchodu. Stává se bezpečím, místem které je vám blíž, než ten svět nahoře.

Nemáme tolik ilustrátorů, kteří svou prací vytrvale překračují naše hranice. Ještě než Lucie odejde někam dál, nezbývá poděkovat za to drobné zastavení času, které v roce 2024 dokázala.

Děkuji tak i za Vás.

Tomáš Luňák

Lucie Lučanská patří už od dob svých studií v ateliéru ilustrace a grafiky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze k nejvýraznějším osobnostem české ilustrátorské scény, na větší realizaci však autorka dosud trochu čekala. Lučanské rukopis v sobě snoubí určitou syrovost se zvláštní, místy až naivní, křehkou citlivostí, které spolu s přímými citacemi středověké vizuální kultury a blízkostí insitní tvorbě, jaké můžeme v jejích pracích často rozpoznat, skutečně nezapadají do českého mainstreamu. Kresby Lucie Lučanské určitě nejsou podbízivé nebo jednoduše líbivé – autorka pracuje s osobitou anti-estetikou, prazvláštními kompozicemi, leckdy až brutálním zjednodušením. Kresebnou bravuru a zjitřenou citlivost (zvlášť pro přírodní výjevy) tak ocení divák spíše až na druhý nebo třetí pohled.

Autorská Kniha vnímání vznikla původně jako disertační práce zaměřená na propojení knižní ilustrace a smyslového vnímání. V rámci pěti kapitol věnovaných jednotlivým lidským smyslům vypráví autorka (především) dětskému publiku jednoduchý příběh procházky lesem pěti různými způsoby – a vynalézá pro to také pět různých vizuálních jazyků, které vnímání různými smysly uvěřitelně přibližují. Každá z kapitol je ilustrována jiným stylem a za využití různých technik, přesto celek drží pohromadě a působí přirozeně. Lučanská tak v knize staví na tom, v čem je jako ilustrátorka nejsilnější – na své citlivosti a schopnosti neustále inovovat. K obsahu knihy vyprávěné dětským protagonistou se také výborně hodí stylizace kresby vycházející z dětského výtvarného projevu.

Druhým projektem, za který si Lučanská vysloužila nominaci, je série ilustrací pro Galerii Středočeského kraje, pro kterou autorka kreslí dlouhodobě. Ilustrace pro vizuály pravidelných akcí jako je Jaro design, Muzejní noc a Advent design jsou velmi jednoduchým a hravým tanečkem na medievální téma s variacemi motivů i melodií. Každopádně nic, co bychom zcela běžně vídali na plakátech oblastních kulturních institucí. Lucie Lučanská je v rámci české ilustrátorské scény rozhodně výrazný svéráz, její projev navíc nelze nařknout z laciného siláctví. Nejen za zmíněné projekty, ale také za celou řadu dalších drobnějších realizací z minulého roku, jejichž kvalita a nápaditost nikdy neklesá, si proto rozhodně zaslouží uznání.

Barbora Müllerová