Experimentální designér Tadeáš Podracký patří k tvůrcům, jejichž díla rozeznáte na první pohled. Charakteristický rukopis staví autor na ručně vyřezávaných předmětech ze dřeva, v nichž navazuje na tradici rukodělné výroby, podrobuje ji kritice a posouvá dále. Každý ze záhybů dlouhé hodiny ručně opracovává, než vznikne samostatný spletitý organismus. Pokud spatříte díla Tadeáše Podrackého pouze na fotografiích, je snadné je zaměnit za smyšlené obrazy některého ze 3D programů. Jeho židle, stoličky, křesla nebo zrcadla vypadají jako by jejich symetrické záhyby vytvořil počítač. Kontrast mezi domněle virtuálním a ručně zpracovaným tvoří fascinující napětí a posouvá předměty od designu k výtvarnému umění. Jejich síla vypluje na povrch v osobním kontaktu s dokonale zpracovaným materiálem, který vás přiměje klást si otázky o klamech virtuální reality, hodnotě ručního řemesla a jeho významu a uplatnění v současnosti. Podracký se nebojí výsledky několikahodinové ruční práce polít směsí barev, umělých materiálů nebo zkombinovat se sklem či kovem.
Šíři přístupů předvedl v minulém roce na sólové výstavě The Bloom of Bones v pražské Galerii Kuzebauch. V předmětech se zabýval novodobými mytologiemi a kultem současné materiální společnosti. Do děl zakomponoval křesťanské náměty převzaté z lidové kultury – například tradiční motiv Morany. Symbolickou smrtku vyřezal do zdánlivě levného polystyrenu a novodobý reliéf zarámoval do konstrukce z ručně vyřezávaného dřeva. Jako by říkal, že dnešním lidem už není nic svaté, a zároveň kritizoval tradiční zpracování vzácné řezby. V dalších dílech zkoumal vazbu mezi člověkem a přírodou i to, jak by předměty vypadaly, kdyby náhle obživly. Například jeho stolička Thistle kombinuje anatomické a botanické prvky, které se plynule doplňují. Jejich vzájemné prorůstání zdůrazňuje dvojice různých dřev – světlé břízy a tmavého amerického ořechu. Abiogenezi, neboli vzniku života z neživé hmoty, se Podracký věnoval i ve stejnojmenném objektu Abiogenesis vytvořeném pro projekt Designblok Cosmos. Poprvé zde pracoval s organicky tvarovaným kovem, kombinovaným s uranovým sklem.
Rok 2023 patřil mezi Podrackého dosud nejúspěšnější – krom zmíněných dvou akcí se prezentoval také na skupinové výstavě Global Tools ve španělské Side Gallery, která jeho práci ukázala i na předním veletrhu se současným uměním Design Miami. Do Paříže se jeho díla podívala díky londýnské Sarah Myerscough Gallery, v Benátkách vystavoval na Venice Design Biennial, v New Yorku v galerii Superhouse a v Melbourne ve FIN Gallery. Speciální díla vytvořil také pro výstavy Made by Fire v Miláně, Praze a Brně, a Ashes and Sand v rakouské galerii Schloss Hollenegg. Od září také nově vede spolu s umělkyní Romanou Drdovou ateliér K.O.V. na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.
Eva Slunečková