Teď se už minutu dívám na prázdnou obrazovku, místo toho abych psal text o Teď.
Možná se z toho stane rituál, kdy před každým zadáním minutu posedím a teprve potom začnu pracovat. Ta minuta je tak krátká, neprodloužím ji na hodinu?
David Böhm občas začíná den tím, že kreslí přesně hodinu, přičemž není vůbec důležité, co kreslí.
Připraví si tužky, na budíku nastaví 60 minut a kreslí. 24 kreseb takových kreseb najdete i v knize Teď.
Také zde můžeme vidět, co vše lze stihnout za minutu. Je toho hodně a ty nejunikátnější rekordy zde mají své pomníky. Třeba jde rozbít 43 vajíček v gymnastické poloze most. Co strana to nová informace o vnímání přítomnosti, minulosti a budoucnosti.
Vše je tak nestálé a rozmanité, podobně jako obrazový doprovod encyklopedie.
Teď je nejen hravý, ale především naléhavý apel na nás čtenáře, abychom si uvědomili aspoň zlomek přítomnosti. Je to další autorův pokus o probuzení našeho vnímání, podobně jak tomu bylo v dřívějších knihách. A v Teď jde už opravdu o hodně.
Kniha původně určená dětem totiž (nejen děti) chytře navádí ke zvědavosti, a klade spoustu otázek rodičům zodpovědných za stav, ve kterém se svět teď nachází.
Původní nevinná hravost z úvodu knihy se postupně mění v naléhavé uvědomění si naší netečnosti k okamžiku Teď. A tak je jen otázka času, kdy Teď už bude pozdě.
P.S. Text byl odevzdán pozdě, po termínu.
Tomáš Luňák