CGD23

Jiří Jiroutek
(30. 1. 1928, Pardubice – 24. 5. 2023, Praha)

 Jiří Jiroutek byl a je hvězda, přestože je jeho jméno známé mimo oblast designu jen málokomu. Neprávem. Stihl totiž proměnit podobu české domácnosti k lepšímu i v nesnadných podmínkách socialistického režimu. O tom se může dnešním designérům jen zdát.

Vždy pečlivě upravený elegán, který viděl svět a nepřipouštěl „oblbování zákazníka“, usedal k rýsovacímu prknu pro radost, vždy připravený navrhovat a vymýšlet účelně a bez zbytečných příkras – nábytek snadno vyrobitelný, kombinovatelný a navíc krásný, barevný a šarmantně rozkročený na štíhlých nožkách. I kdyby za svůj předlouhý život navrhl jen jednu jedinou věc, i ta by mu zajistila slávu. Je jí dřevěná komoda s černo-šedo-růžovými šuplíky U-453. Vymyslel ji roce 1958, ve svých třiceti letech, a stala se nejpopulárnějším modelem ze série sektorového nábytku vyráběného národním podnikem Interiér Praha po dlouhých dvacet let.  

Jiří Jiroutek byl jako návrhář-designér pevně spjatý se dřevem. Učil se s ním už ve strojním truhlářství, které vlastnil jeho strýc. Ve studiu pokračoval v Chrudimi na uměleckoprůmyslové škole, kde začal navrhovat a podle návrhů také vyrábět. Tak se naučil, že „ne všechno hezké na papíře se pak dá realizovat“, jak vzpomínal po letech. Po střední škole nastoupil jako technický pracovník ve firmě Michalík v Praze, která vyráběla solitéry na míru, takzvaný „umělecký nábytek“. Později byl podnik znárodněn a přejmenován na Interiér Praha. Již tehdy chodíval na dílnu dívat se pod ruce truhlářům, jak řežou, hoblují a klíží všechno, co jim navrhoval – a přišlo mu to velmi pracné a složité. Začal přemýšlet, jak jim usnadnit práci a zároveň zefektivnit výrobu. A už ho to nepustilo.

Začal nábytek navrhovat jako stavebnici, v dílech, které se vyráběly samostatně a mohly být složeny až nakonec. Již v roce 1954 vyvinul sektorovou kuchyni se dvěma dřezy, která se stala velmi oblíbenou. U nábytkových sestav promýšlel uspořádání jednotlivých sekcí. Své návrhy stavěl na znalosti tehdejšího městského bydlení a potřeb jeho obyvatel. Vytvářel design, který svou důmyslností ulehčoval každodenní život a líbil se.

Na podzim roku 1968 se Jiroutek seznámil se zakladatelem švédské firmy IKEA Ingvarem Kampradem, který byl v Československu na obchodní cestě. Okouzlil ho pár konstrukčními zlepšováky a Kamprad brilantního konstruktéra nábytku angažoval. Po tři roky, v letech 1969 až 1972, pak Jiří Jiroutek navrhoval konstrukční řešení pro složení jednotlivých kusů nábytku firmy k přepravě. IKEA totiž již tehdy dodávala nábytek rozložený do plochých balení, aby šetřila náklady za dopravu i skladování. Pracovitý Čech se tak v jednu chvíli staral o celou sekci nábytku, jehož výkresy schvaloval nebo připomínkoval. Díky práci v IKEA měl také možnost účastnit se veletrhů v Kodani, kde se každoročně představovalo to nejlepší z designových novinek. Získal tak důležitý rozhled, který návrhářům v socialistickém Československu chyběl.

Po třech letech však byl Jiří Jiroutek odvolán zpět do Interiéru Praha, ale bylo mu v duchu nesmyslnosti doby zakázáno působit jako designér. Krátce se věnoval odbytu, později přešel do oddělení zahraničního obchodu, kde organizoval výstavy po celé Evropě. V roce 1992 si jako čtyřiašedesátiletý založil vlastní Ateliér Jiroutek a specializoval se na interiéry bank a pojišťoven. Ještě ve svých devadesáti letech se zabýval navrhováním studentského nábytku a spolupracoval s firmou Nanovo. Díky ní v roce 2018 znovu ožila jeho slavná komoda U-453, kterou společně uvedli zpět do výroby. Její obliba i po šedesáti letech od vzniku dokládá nadčasové kvality, které do ní designér vtělil.

V celé sérii nábytku U-450 Jiří Jiroutek propojil estetiku takzvaného bruselského stylu a zároveň dostupnost pro široký okruh spotřebitelů. Při práci osciloval mezi polohami konstruktéra-vynálezce a estéta s vyhraněným výtvarným názorem. Díky dokonalé praktické znalosti zhotovování dřevěného nábytku dokázal snížit výrobní náklady tak, že se podle jeho návrhů mohlo vyrábět masové množství za přijatelnou cenu. Praktičnost pro něho ale byla stejně důležitá jako estetika. Svým designem ukázněné, až aristokraticky elegantní krásy dokázal paradoxně oslovit miliony zákazníků socialistického Československa. Esence jeho ve všech směrech nekompromisně poctivého přístupu se zrcadlí především ve zmíněných skříňkách z lehčího dřeva vybavených šuplíky nebo posuvnými dvířky, které šetří místo; na nich také jako jeden z prvních u nás uměl vkusně a nekonfliktně uplatnil výrazné barvy. Od roku 1958 do 1978 se nábytku slavné série vyrobilo několik milionů kusů. A komoda U-453 s barevnými zásuvkami dodnes přitahuje české i zahraniční sběratele a milovníky interiérového designu. To je na jeden život a jednoho tvůrce slušná práce, a na zlatem psanou vstupenku do Síně slávy jakbysmet.

Michaela Kádnerová